Jdi na obsah Jdi na menu
 

Jak jsme dělali Mikuláše

 

Už je zima, už je čas,
Mikuláši mají sraz. 
Jeden půjde rovnou k nám,
bude bručet, však ho znám. 
Číhnu se mu na boty,
ahoj táto, jsi to ty?
 

aneb Jak jsme dělali Mikuláše..

 
Letos, tedy už vlastně loni, jsme se rozhodli obnovit dřívější tradici a uspořádat Mikuláše pro děti tentokrát v kostele. Nevěděli jsme však , kolik lidí o to bude mít zájem. Na nástěnce však podpisy přibývaly a nakonec se sešlo cca 15 dětí. Mikuláš byl tedy slíben, ale bylo potřeba zajistit vlastního Mikuláše a také věci, které bude rozdávat. Naštěstí v celé věci zaúřadoval nejspíše sám Mikuláš.
S bližícím se pondělním večerem se situace začala komplikovat. V práci jsem musel zůstat v pondělí déle, protože jsem tam organizoval dalšího Mikuláše a večer nás čekal ještě maratón po bytech, neboť se nám hlásilo spousta lidí, co na poslední chvíli sháněli Mikuláše.To nemůže dobře dopadnout, napadlo mne. Navíc nám vypadl anděl i čert.
Naštěstí přisla pomoc z hůry. V pátek jsem sehnal sladkosti do dárečků, od P. Daniela jsem dostal opravdové uhlí a začalo se to všechno nějak dávat dohromady. Přišla neděle a bylo potřeba zabalit vše do balíčků, a protože toho bylo celkem dost, schoval jsem to do kufru, který v celém příběhu hrál velikou roli. Večer jsem skočil pod rouškou tmy pro kostýmy a s kufrem a berlou se dostavil na vrátnici Domova. Paní vrátná o ničem nevěděla a klíče k zákristii, kam jsem měl věci dát, mi nechtěla jen tak půjčit. Bylo tedy nutné obtěžovat v tuto pozdní hodinu nejprve sestru Ladu, která o všem dění věděla, ale ta nebrala telefon. Proto jsme volali ještě sestře Remigii a společně se dohodli, že věci nechám v kostele u zákristie a sestry to pak schovají do zákristie. Opřel jsem tedy berlu o dveře a kufr postavil hned vedle. Nedošel jsem však ani k východu kostela, když se ozvala rána. Ohlédl jsem se a spatřil berlu na zemi a lehce vyděšenou sestru, která zevnitř otevřela dveře a berla na ni spadla. Velice jsem se omlouval a bylo mi trapně. Trapně z toho, že je obtěžuju pozdě večer s něčím, co by vůbec nemusely řešit a také, že jsem ji málem přizabil berlou. Nevím, zda ji vyděsila více ta rána, kterou pád způsobil, nebo fakt, že se jí dotkla biskupská berla. Nakonec byl tedy kufr s berlou uschovány a vše připraveno. Mikulášovi jsem ještě předal instrukce, jak dětem vysvětlit, proč s ním není čert a anděl a dál už jsem to nemohl ovlivnit.
V pondělí to v práci dopadlo úspěšně. Z evangelického faráře, se mi podařilo udělat katolického biskupa, a tak jsme měli Mikuláše s opravdovými dlouhými vousy. Bral jsem to jako osobní výhru. Cestou domu jsem opět jel do kostela pro kufr a potkala mne Lada a s usměvem mi říkala, že to bylo krásné a že se vyznamenal i kufr, o kterém nakonec věděl celý Domov.
Večer jsme ještě navštívili 5 rodin a mohli jsme si na vlastní kůži vyzkoušent evangelizaci v praxi. Mikuláš nenápadně v každé rodině sdělil něco o sobě a hlavně bylo vidět nadšení rodičů v kontrastu s vyděšením dětí. Byla to moje druhá osobní výhra, neboť se to líbilo jak nám, tak i rodinám, kde jsme byli. Slíbili jsme si, že příští rok si bereme půlden volna a začneme již ve čtyři.
A dobrý pocit měly i děti v kostele. Protože jak jistě víte, čerti se kostela bojí, a tak běhali kolem oken, ale do klubu se nedostali. No a vtipná byla i představa, jak se anděl zamotal do zvonů ve věži a Mikuláš jej pak musel sundávat berlou dolů. Mikuláš tentokrát opravdu zaválel a mohl by se rovnat s některým ze superhrdinů.
A jak to bylo s tím kufrem?
Asi v půl páté zmíněného dne jsem šla do vrátnice pro klíč od klubu, kde se už brzy měly začít shromažďovat děti. Ve stejnou dobu tam stála starší dáma, která se představila skoro hraběnčím jménem, a ohlašovala se jako ta, která sem přišla vyzvednout kufr jakéhosi pátera, který byl propuštěn z IK+EMu, a jede do Poděbrad do lázní. Neměla jsem čas zjišťovat, co se děje, a proto jsem poprosila ochotnou paní vrátnou, aby věc s paní vyřešila. To jsem netušila, nacvičuje už v klubu písničku pro Mikuláše, že v klauzuře se po telefonátu vrátné strhlo usilovné pátrání po kufru, který ve vrátnici nebyl a o němž nikdo nic nevěděl.. Nebyl by v tom žádný vtip, kdyby se nedošlo na to, že právě nějaký neznámý kufr je v zákristii! Naštěstí tam byla také sestra Karmela, která duchapřítomně odpověděla, že o kufru nic neví, a nikomu jej tudíž nevydá. Takže vlastně zachránila celou situaci, protože jinak by se pan Mikuláš neměl do čeho obléknout, děti by marně čekaly, kdo je přijde navštívit, a páter v Poděbradech by se divil, že povýšení na biskupa jej zastihlo v lázních a bez předchozího jmenování;-)
(Nutno podotknout, že vše dobře dopadlo i pro něj: jeho kufr byl dle sjednání k vyzvednutí u boromejek – jenomže ve vrátnici Pod Petřínem.)
 
Autoři: Lada a Palo

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

Bohoslužby

Pondělí 16:00 Sv. Rodiny
Úterý 18:00 sv. Martin
Středa 16:00 Sv. Rodiny
Čtvrtek 18:00 sv. Martin
Pátek 18:00 Sv. Rodiny
Sobota 18:00 Sv. Rodiny
Neděle 7:45 sv. Martin
  9:00 Sv. Rodiny

V den slavností a významných svátků se mše sv. zpravidla koná v kostele sv. rodiny v 18:00 hodin.



Statistiky

Online: 1
Celkem: 136263
Měsíc: 1841
Den: 49