Jdi na obsah Jdi na menu

Rozhovor s otcem Řehořem Žáčkem

 rehorzacek_clanek.jpg

1.      Kde jste působil před tím, než jste zavítal do naší farnosti?

Přicházím z Jižních Čech, kde jsem od roku 2006 měl na starosti farnosti Předbořice, Kovářov, Kostelec nad Vltavou a roku 2016 jsem navíc dostal do správy farnost Květov. Předtím jsem působil hned po kněžském svěcení v roce 2002 na Svatém Kopečku u Olomouce, kde jsem byl jednak kaplanem pro farnost, ale také kaplanem školním v Základní církevní škole sester Voršilek a později jsem měl na starosti i péči o umírající v Hospici na Svatém Kopečku. Mimoto od roku 2017 pracuji na částečný úvazek jako nemocniční kaplan v Thomayerově nemocnici v Praze – Krči.

2.      Jak jste se dostal k duchovní službě?

Mým původním snem od dětství bylo stát se nejdříve námořníkem, pak astronomem až nakonec jsem se na střední škole – jihlavském Gymnáziu rozhodl pro studium ČVUT. V mládí jsem se zabýval mnoha zájmy, od lodního modelaření, přes astronomii, skauting, sportování na kole až po „bastlení“ různých elektrických hříček či praktičtějších zapojení jak na doma, tak do auta. Elektronika mě bavila a chtěl jsem jí více rozumět, umět obvody navrhnout a spočítat, takže jsem se dal na tato studia. Na ČVUT jsem studoval obor Technická kybernetika, protože na začátku 90. let, kdy jsem byl na této škole, zažívala automatizace velký příchod výpočetní techniky. To mě začalo zajímat stále více. Z důvodu finančních, ale i proto, abych si sáhl na techniku, kterou jsme ve škole neměli, jsem přijal částečné zaměstnání a částečné stipendium ve firmě ATX, zabývající se průmyslovou automatizací ve Žďáře nad Sázavou. Jenže věci se vyvinuly jinak a já jsem v posledním ročníku studia prodělal velký objev Boha, svátostí, Bible a duchovního života. Setkal jsem se s premonstráty a můj život se radikálně změnil. V roce 1996 jsem vstoupil do Strahovského kláštera a zde po prodělání patřičné formace byl roku 2002 vysvěcen na kněze. Strahov je mým lidských i duchovním domovem a kněžství určitou formou „vnější činnosti“, pokud to mohu takto zjednodušeně říct.

3.      Odkud jste a můžete nám prozradit něco o vašem dětství a životě, než jste se stal knězem?

Hodně jsem toho již řekl v předchozí otázce. Ale doplním, že jsem se narodil v Jihlavě, zde vychodil Základní školu a Gymnázium a dodnes se tam rád vracím, byť město už doznalo velké proměny. V mládí jsem nebyl vychováván ve víře, nicméně tyto skutečnosti jsme měli v rodině v úctě a zapůsobil na mě příklad oddaného kněze na vesnici u mé babičky poblíž Prostějova, kde jsem mnohokrát trávil prázdniny a dovolené. To vše se v životě skládá jako mozaika, která pak dává obraz toho, pro co jsem se rozhodl. Samozřejmě, že do kněžství a řeholního povolání člověk dorůstá, protože ony v sobě mají velkou část tajemství, které je člověk povolaný objevit. Podobně je to samozřejmě i s manželstvím a jakýmkoliv jiným životním povoláním…

4.      Co Vás překvapilo a jaké byly první dojmy z našeho společenství?

Velmi příjemně mě překvapilo složení věřících, když se zadívám od oltáře do lavic. Tam, odkud jsem přišel, tvořila většinu osazenstva senioři a v menším měřítku rodiny a mladí lidé. Také mimokostelní aktivity byly na mém předchozím místě méně poptávané. Velkou část práce na mém předchozím působišti tvořily technické záležitosti, opravy, údržba a různé zařizování, jednání s úřady apod. Toto vše je zde, zdá se jiné a diametrálně odlišné. Já to vše tady vnímám jako výzvu a dar. Učím se být spokojený právě tam, kde jsem. Zatím však nemám žádné důvody spokojený nebýt.

5.      Na co nejvíce vzpomínáte v minulé farnosti a je něco, co byste rád přinesl a zavedl i v naší farnosti?

Každá farnost je jiná, jiní jsou v ní žijící lidé. Přicházím z vesnice a vím, že nemohu přenášet místní specifika sem. Některé nápady již mám, ale prozatím si je nechám pro sebe. Zatím jsem si uložil období pozorování a učení se. Nemám ve zvyku, alespoň si to o sobě myslím, vést direktivně. Rád se poradím a chci spolupracovat. V tom mě velice příjemně překvapila fungující farní rada. Děkuji také všem, kteří se ve farnosti jakkoliv angažují pro společnou věc. I toto je pro mě hodně nové ve své intenzitě.

6.       Jaké máte koníčky a zájmy? Něco už jsme se doslechli

Teď to mám tak, že hodně prostoru věnuji sportu, chodím do fitness a běhám, rád bych se vrátil ke kolu. Baví mě jezdit na motorce, ale mám velký respekt před velkou zranitelností, spíše si užívám možnost být spojený s okolím a všechno si pořádně prohlédnout a zažít bezprostředně. Hodně rád se teď věnuji psychologii a věcem s tím souvisejícím. Své zájmy také dost proměňuji podle toho, co mě zrovna nadchne. Proto dost lituji toho, že moje kytara už delší dobu zahálí. Ale snad si i na ni najdu čas…